Katedra činoherního divadla / Department of Dramatic Theatre

Permanent URI for this community

http://dspace.test.amu.cz/handle/10318/3

Browse

Browsing Katedra činoherního divadla / Department of Dramatic Theatre by advisor "Hlavica, Lukáš"

Now showing 1 - 6 of 6
  • DIVADELNÍ ZKOUŠKA JAKO PROCES
    Polišenská, Lucie
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Date of thesis defence: 2011-01-13
    Kde se bere touha a jistá závislost stát na jevišti před diváky a předávat pomocí svého nástroje (sebe sama) myšlenky autora, režiséra a své vlastní? Kdo a co nás v procesu zkoušení nejvíce ovlivňuje? Kterou cestu si vybrat, aby vedla k co nejlepšímu výsledku a možnosti opakovat inscenaci se stále stejným naplněním? S jakými překážkami se herec během zkoušení setkává a jak je má překonat V této diplomové práci bych se chtěla zamyslet nad těmito otázkami a pojmenovat věci, o kterých přemýšlím a které jsem za svou poměrně krátkou divadelní praxi zažila. Pokusím se na základě vlastních zkušeností popsat průběh zkoušek u některých inscenací, které jsem absolvovala za poslední rok a půl. Popsat, co všechno mě během procesu zkoušení ovlivnilo, jak jsem přemýšlela nad danými postavami a jakým způsobem jsem postupně došla ke konečnému výsledku. S jakýmipřekážkami jsem se během tvorby setkávala, jak jsem se je pokoušelavyřešit a vytvořit co nejzajímavější postavy, třebaže jejich prostorv inscenaci nebyl zásadní
  • Herectví jako vědomé sdělování
    Novák, Ondřej
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Date of thesis defence: 2010-09-13
    Divadlo je médium, stejně jako například noviny. Hraní divadla je proces vyprávění příběhů prostřednictvím divadelních postav, tedy proces sdělování konkrétních informací o postavách a ději. Během zkoušení hledají herci, režisér i ostatní tvůrci inscenace, jaké informace chtějí sdělit a jaké prostředky k jejich sdělení využít. Herec na jevišti nikdy nemůže přestat sdělovat a nikdy by neměl zapomínat na to, že bude čten. Samo vědomí sdělování umožňuje oddělit žádoucí významy od těch nežádoucích, nechtěných. Jako obranu před nechtěným sdělováním by si měl herec na jevišti pěstovat schopnost nadhledu. Při práci na čtyřech absolventských inscenacích v Disku si autor práce zkusil čtyři různé možnosti uchopení postavy, podle toho co žádal nebo nabízel text hry, režisér, pedagog, jevištní partneři nebo jeho vlastní snaha o sdělení. Vycházel při tom ze zkušeností získaných v průběhu studia i z příležitostných workshopů a dával si při zkoušení soukromé úkoly podle toho, co měl sdělit. Na takových konkrétních úkolech potvrzuje, že možnosti hereckého sdělování jsou neomezené.
  • Režisérův herec - hercův režisér
    Vagnerová, Hana
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Date of thesis defence: 2007-09-18
    Ve své diplomové práci se zabývám vztahem režiséra a herce. Nejprve se snažím teoreticky popsat jednotlivé typy režisérů podle jejich vztahu k práci s hercem. Snažím se o krátký teoretický náhled do této problematiky. Poté se obecně snažím popsat dva režisérské typy: režiséra ? inscenátora a hereckého režiséra; jako speciální případ hereckého režiséra se věnuji podtypu režiséra ? herce. Ve druhé části své diplomové práce pak uvádím konkrétní příklady výše uvedených typů režisérů a dokumentuji je na svých osobních zkušenostech ze své dosavadní herecké praxe. Jde o Thomase Zielinského a jeho Tramvaj do stanice Touha jako příklad režiséra ? inscenátora, Jána Šimka při zkoušení hry Bedbound jako hereckého režiséra a Ondřeje Pavelku jako režiséra ? herce při zkoušení Fausta. V závěru se snažím zhodnotit své poznatky nabyté z teorie i praxe.
  • Studia činoherního herectví
    Leimbergerová, Eva
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Date of thesis defence: 2007-09-18
    Anotace: Tématem práce je srovnání přístupů k výuce na střední škole ( Konzervatoř Brno ), vysoké škole ( DAMU ) a zahraniční vysoké škole ( CNSAD ). Je to zpětný pohled studentky divadelní fakulty AMU na její studia činoherního herectví skrze otázky a neustálou konfrontaci s nimi.
  • Svoboda herce v rámci přípravy inscenace
    Severýn, Martin
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Date of thesis defence: 2010-09-13
    Herec představuje jeden z mnoha elementů inscenace. Jeho tvůrčí prostor je někdy vnímán jako omezený dalšími složkami představení, nejčastěji režií. Herec se může cítit limitován, ačkoliv všechny další divadelní prostředky by měly hercovu výkonu naopak pomáhat a herecký výkon by měl být jejich součástí. Autor popisuje proces uvědomění si role herce v rámci přípravy inscenace, zjišťování možností hercovy tvůrčí svobody a jejího využívání. Na praktickém příkladu absolventských rolí v divadle DISK, zejména pak rolí Daniela Bosoly ve Vévodkyni z Amalfi a Raye ve Slyšet hlasy, reflektuje různé postupy hledání největší možné svobody vyjádření při zkoušení i reprizování inscenací. Vlastní zkušenosti ho vedou k závěru, že herec je svobodným umělcem do té míry, do jaké dokáže prostor nabídnutý režisérem a konkrétním textem využít a že je povinen tento prostor využívat bezezbytku.
  • Základní předpoklady organického bytí na jevišti.
    Kryl, Pavel
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Date of thesis defence: 2001-09-13
    Účelem této práce je nalézt a popsat některé základní předpoklady, díky kterým lze přirozeně (organicky) existovat na jevišti. Považuji za ně zejména fyzickou existenci, tělesné i duševní uvolnění, zaměření pozornosti na cíl a bytí v přítomnosti. Na základě těchto předpokladů se dále snažím krátce rozebrat výhody i nebezpečí některých přístupů k herecké práci. Zaměřil jsem se na související spor mezi snahou o tzv. ?hraní? či pouhé existování, prožívání či odstup a na závěr této části i popsal rozdíl mezi opravdovým a předstíraným jednáním bez snahy jedno či druhé odsuzovat. V poslední části pak rozebírám hrstku prostředků, jež mohou organickou existenci na jevišti posilovat. Konkrétně se jedná o výhody partnerské spolupráce, vyostřování situací a vyhledávání okolností, v nichž se situace odehrává. Na závěr jsem se rozhodl zařadit kapitolu o trpělivosti, která je podle mého názoru jedním z nejpodstatnějších předpokladů hereckého vývoje. Zdrojem mi byla zejména vlastní herecká zkušenost a poznámky, které jsem si v průběhu let zaznamenával. Tyto jsem se pak místy pokoušel porovnat s několika již existujícími systémy. Je mezi nimi zejména systém D. Donellana zaměřený na herecký cíl, rozpracovaný systém K. S. Stanislavského či některé prvky přístupu M. Čechova, jehož ovšem považuji spíše za geniálního herce než systematika. Některé aspekty jsem pak konfrontoval i s poznatky z psychologie.