Katedra režie - KR / Department of Film Directing
Permanent URI for this community
Browse
Browsing Katedra režie - KR / Department of Film Directing by Author "Bušta, Jan"
Now showing 1 - 3 of 3
Results Per Page
Sort Options
- Komunie, Domov můjBušta, Jan(Akademie múzických umění v Praze. Filmová a televizní fakulta AMU, 2010)Date of thesis defence: 2010-10-12Unikátní kinematografický pokus postavený na rozmetání běžných vazeb mezi obrazovou a zvukovou složkou. Aniž bychom zacházeli na území ryzího experimentu, odpojujeme od sebe obraz a zvuk a věnujeme tuto stylistickou zvláštnost i (na poměry narativní kinematografie) nezvykle prostorově vrstvenou zvukovou stopu do služeb vyprávění. Chlapec bloudí periférií? a v Komunii jsou všichni dokonale šťastní! Chlapec bloumá po sídlišti? a v Komunii se řeší prozření jednoho pionýra! Chlapec došel na konec cesty? Komunie má problém! KOMUNIE DOMOV MŮJ tvoří ?dilogický dovětek? za autorskou rekonstrukcí tzv. ?jonestownské pásky smrti? Á-BÉ-CÉ-DÉ-É-EF-GÉ-HÁ-CHÁ-Í-JONESTOWN (2010), jež je s ním spojena jak tématem ?utopické komuny?, tak pokusem upřednostnit výpověď zvuku nad obrazem.
- Směřujeme k utopiiI, bratře!Bušta, Jan(Akademie múzických umění v Praze. Filmová a televizní fakulta AMU, 2010)Date of thesis defence: 2010-10-12Filmový režisér je už z podstaty své práce i svého vnitřního založení permanentně konfrontován se ?světy, které nejsou?, s ?utopiemi?, které musí pro své publikum důvěryhodně (?žitelně?) zkonstruovat. To je ústřední teze, z níž vychází trojce esejů, které se pokoušejí implikovaného ?bratra režiséra? ? pojímaného coby všeobjímajícího autora, jak audio-vizuální, tak myšlenkové koncepce filmového díla ? konfrontovat s nutností vypořádat se se zpracováním tématu ?utopického společenství?, utopie jako takové. Technokratický snílek, bratr režisér, je v pěti obmýšlených filmech Ztracený obzor (Lost Horizont; Frank Capra), Muž z prvního století (Oldřich Lipský), Avatar (James Cameron), Vesnice (The Village; M. Night Shyamalan) a Pobřeží moskytů (The Mosquito Coast) postaven před úkol ?zobrazit nezobrazitelné?. Zhmotnit pomocí celé škály možností kinematografického vyjadřování ?realizovaný utopický svět?. Široký rozptyl esejistického stylu pak autorovi práce, který se rovněž považuje za filmového režiséra, umožňuje, aby se nechal volně unášet svým tématem a mohl se skokově zabývat tu ?světlem?, tu ?časem?, tu konstruováním ?prostoru? či ?postavy?... To vše při vědomí možného profesního zobecnění jím nastolených tezí a metafor.