Browsing by referee "CÍSAŘ, Jan"
Now showing 1 - 12 of 12
Results Per Page
Sort Options
- Česká divadelní postmoderna a tvorba Jiř ího Havelky fenomenologická redukce fenoménu HavelkaKubák, Ivo Kristián(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)Date of thesis defence: 2012-09-11Práce se v první části soustředí na postihnutí současné generace režisérů, kteří do svých oficiálních tvůrčích období vstoupili až po roce 1989. Nachází mezi nimi tři základní linie inscenačních postupů a v druhé části se soustředí se na pětici režisérů této generace, jež v současnosti vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU: Petra Tejnorová, Jiří Adámek, Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský a Jiří Havelka. Posledně jmenovanému se pak věnuje podrobně a ve třetí části této práce se na základě dostupných reflexí jeho dosavadní tvorby snaží zjistit, jak je tato tvorba přijímána kritikou i veřejností. V příloze je pak uvedena kompletní inscenografie Jiřího Havelky.
- Co nás učí maska? : Interpretace hereckých a diváckých zkušenostíKobrlová, Marie(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)Date of thesis defence: 2018-09-06Práce chce odpovědět na otázku, co nás učí maska. Popisuje a interpretuje herecké a divácké zkušenosti s různými typy masek a ukazuje, v čem byly pro herce i diváka poučné. V první části vysvětluje pojmy maska a učení. Ve druhé popisuje zkušenost s neutrální maskou a principy práce s ní. Třetí část je o setkání s definovanou (ne-neutrální) maskou: líčí zkušenost s groteskní maskou při přípravě kolektivní autorské prezentace scén z Büchnerova Vojcka a užití hlavových masek v britské dokumentární inscenaci A Brave Face. V závěru se zamýšlí nad užíváním masky v současném západním divadle a vlivem masky na zdivadelnění divadla.
- Divadelní výprava? Jevištní výtvarnictví ? Scénografie? porovnání teoretického vnímání scénograf ie v dílech Otakara Zicha a Růženy VackovéVöröšová, Markéta(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)Date of thesis defence: 2013-01-16Tato práce se zaměřuje na porovnání teoretického vnímání scénografie v dílech českých estetiků Otakara Zicha a Růženy Vackové. Celé srovnání je začleněno do kontextu české moderní scénografie. Na vybraných nejvýznamnějších inscenacích lez také ukázat nové tendence, jež se v divadelní historii u nás objevují. Uznala jsem za důležité připomenout si divadelní tvůrce a jejich díla, na nichž se právě názory Zicha a Vackové na pojetí divadla formovaly. Vzhledem k tomu, jakými všestrannými osobnostmi Otakar Zich a Růžena Vacková byly, se musím v bakalářské práci zmínit alespoň okrajově o všech oblastech jejich působení. Pokusím se shrnout jejich profesní dráhu a vliv na následovníky ? bez opomenutí jejich životních osudů. U osobnosti Otakara Zicha se věnuju významu jeho nejpodstatnější práce Estetiky dramatického umění. Také se pokouším shrnout osobnost Růženy Vackové a okolnosti vzniku díla Výtvarný projev v dramatickém umění. Jedná se o kompilační dílo, v němž se snažím představit dva pohledy na výtvarnou složku v divadle. Porovnávám jejich používanou terminologii, stejně jako se pokouším přiblížit jednotlivé scénografické aspekty, které Vacková ze svého předchůdce a učitele rozvinula, nebo proti kterým se naopak vyhranila. Svou pozornost jsem zaměřila také na otázky možné podoby scénografie, spojení scénografie s výtvarným uměním a architekturou, jak si daní autoři představovali ideální scénu, jakou váhu přikládali scénickým poznámkám, stejně jako otázky světla, kostýmu, masky, scénických předmětů? Tato bakalářská práce poskytuje pouze odrazový můstek pro další hlubší zkoumání. Nabízí se možnost jít do větších podrobností, stejně jako rozšířit náhled o další představitele české divadelní teorie a jejich pojetí scénografie. Snad se mi v budoucnu podaří obsáhnout dané téma ve své celistvosti až do dnešních dnů.
- Dokumentární divadloSoučková, Kateřina(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2016)Date of thesis defence: 2016-01-18Magisterská práce Dokumentární divadlo, dokumentárnost a divadelní dílo se zabývá kontradikcí obsaženou ve spojení slov "dokumentární" a "divadlo". Práce zkoumá fungování "dokumentárnosti" usilující přímo doložit jistou reálně existující problematiku v rámci divadelního díla, které je dílem uměleckým, a tudíž je podstaty prvotně umělé a znakové. Zaměřuje se na typ dokumentárního divadla využívající tzv. experty všedního dne, které nahrazením profesionálních herců "svědky" dokumentované problematiky provádí výraznou změnu v klíčovém komponentu divadelního média a dovádí takto princip "přivádění reality na scénu" k jistému vrcholu. V první části této práce si vymezujeme pole zkoumání a nahlížíme ho z perspektivy jistých směrů (realismu, dokumentárního filmu a orální historie), které nám pomáhají lépe uchopit jeho charakter. V druhé části naší práce analyzujeme dvě současné české dokumentární insceace Vadí/nevadí režisérky Jany Svobodové a 4. svět Terezy Durdilové, které od své práce s "experty všedního dne" svou dokumentárnost odvozují. Na pozadí těchto analýz se potom ve třetí části naší práce snažíme uchopit dané téma ve vztahu k problematice originálu a znaku na scéně, jak ji nahlíží česká divadelní teorie reprezentovaná Otakarem Zichem, Janem Císařem, Ivem Osolsobě a Jaroslavem Etlíkem.
- Karel Dostál mezi filmem a divadlemBurianová, Zuzana(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)Date of thesis defence: 2013-09-05Tato diplomová práce pojednává o životě a tvorbě Karla Dostala. První kapitola po-skytuje biografické údaje a snaží se o základní mapování jeho osobnosti. Následující kapitoly se věnují jeho tvůrčí činnosti v divadle i ve filmu. Práce je rozdělena podle profesních oborů ? Karel Dostal jako herec a Karel Dostal jako režisér. Zaměřuje se především na působení v Národním divadle, kde Karel Dostal strávil nejdelší část své kariéry. Popisuje několik inscenací, které režíroval. Vybrané inscenace jsou roz-děleny do několika tvůrčích období, které se navzájem liší výraznou změnou režijního rukopisu. Většina inscenací je podložena jak obrazovým materiálem, tak dobovou kritikou. Další částí je rozbor několika jeho rolí v divadle i ve filmu. Tyto popisy herec-kého výkonu mají sloužit k vyvrácení vědomosti o Karlu Dostalovi jako herci malých a bezvýznamných rolí. Zároveň tato diplomová práce poukazuje na celou šíři nezpra-covaného materiálu o určující osobnosti českého divadla.
- Město a (jeho) divadlo příběh královéhradeckého divadelního pah orku: od Elišky Rejčky k Annie Girardot, k novodobým tradicím městských DionýsiíGregar, Alexandr(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)Date of thesis defence: 2012-11-23Projekt doktorské práce ?Město a (jeho) divadlo? je pokusem zmapovat souvislosti mezi rozvojem města Hradce Králové a rozvojem divadla a divadelních činností na jeho území. V České republice je Hradec Králové v současné době - z hlediska vnímání divadelních aktivit - známý především novodobou tradicí mezinárodních divadelních festivalů, které mají podobu svátků, jakýchsi městských dionýsií, poutajících na sebe větší či menší pozornost divadelníků, umělců i kritiků, ale především místní společnosti. Ta právě tvoří, na rozdíl od jiných podobných akcí v České republice, zásadní objem návštěvníků tohoto festivalu (až 70 000 v deseti dnech), což lze považovat za mimořádný fenomén. Projekt si klade za cíl pojmenovat městotvorný aspekt divadla, a to především z hlediska jeho postavení ve veřejném prostoru ? proto také připomíná koncepční hledání místa pro divadelní budovu, zahrnující řadu námětů takových míst z hlediska reprezentačního, architektonického, sociálního i demografického. I důvody, proč se bez ohledu na růst města s cca pěti tisíci obyvateli v době postavení měšťanského divadla (1885) obloukem po roce 1990 vrátilo řadou rekonstrukcí k původnímu objektu, tedy v době, kdy je metropolí téměř stotisícovou. Práce na základě rešerše dobových pramenů, především novinových a tiskových zpráv, nabízí mozaiku informací o vývoji tohoto festivalu. Zabývá se jeho kvalitativními a kvantitativními proměnami, vedle hlavního programu i zrodem a vývojem tzv. Open Air Programu, představuje povahu názorů kritiků i laické ohlasy. Zabývá se také mnohokrát zpochybňovaným užíváním přívlastku ?Český Avignon?, který je spojován s královéhradeckým festivalem a pokouší se ho zařadit a specifikovat z hlediska obsahu i charakteru akce. V samostatných kapitolách jsou zpracovány některé manažerské otázky festivalu a práci doplňují soupisy inscenací uvedených v hlavním programu i v Open Air Programu v letech 1995-2009.
- O loutkách a neloutkáchStárková, Jana(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2017)Date of thesis defence: 2017-09-06Tato bakalářská práce zkoumá pojem „loutka“ v současném divadle nepsychofyzického herectví. Vychází přitom předně z české divadelní teorie a pracuje hlavně s termíny jevištní postava, dramatická osoba a následně s pojmem integrovaný herecký komponent loutkového divadla. Pro tuto bakalářskou práci je zásadní dělení na figurativní a nefigurativní loutky podle definice prof. Jaroslava Etlíka. Výchozím podnětem ke vzniku této bakalářské práce byla účast na kolokviu při příležitosti přehlídky Přelet nad loutkářským hnízdem, článek z roku 1999 s názvem Hledání souvislostí: Co je to loutka? v časopise Loutkář a všeobecné nejasnosti kolem problematiky.
- Obraz a slovoNeznal, Vít(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)Date of thesis defence: 2012-09-11Magisterská práce Víta Neznala s názvem Obraz a slovo se zabývá obrazem a slovem jakožto dvěma základními nástroji reprezentace a navazuje tak v širším pojetí na jeho bakalářskou práci, kde autor sledoval jejich artikulaci v kontextu divadelního díla. Autor nejprve interpretuje povahu ? identitu obrazu a zobrazení v rámci obecně estetických kategorií (mimesis, intencionální objekt, simulakrum), posléze se soustředí na jejich specifické projevy v rámci jednotlivých uměleckých odvětví (malba, fotografie, film, divadlo) a zároveň je tlumočí na pozadí mnohých teoretických konceptů (strukturálně-sémiotický diskurs, ?estetika performativu?, ?ontologický princip? aj.). Téma slova pak autor reflektuje s přihlédnutím k předešlým poznatkům především v kontextu divadla. Ústředním tématem je pro autora identita obrazu, resp. zobrazení, případně jazykové reference, čemuž přizpůsobuje i výběr příkladů. Analyzovaná díla tak pojí především zkoumání hranic reprezentace a samotná tematizace jejich uměleckého jazyka.
- Od operety k muzikáluBár, Pavel(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)Date of thesis defence: 2013-06-24Disertační práce popisuje vývoj zábavněhudebního divadla ? operety a muzikálu především ? v Československu po roce 1945. Analyzuje konkrétní inscenace, sleduje významná vývojová období tohoto druhu divadla a také proměny přístupu totalitního režimu k jeho existenci a uměleckému vyjadřování, a to nejen v celkovém kontextu změn divadelního systému či společenské a politické situace u nás, ale i v kontextu vývoje v zahraničí. Ačkoliv se zabývá především děním ve velkých zábavněhudebních divadlech (zejména v pražském karlínském divadle), neopomíjí ani malé či regionální scény a jejich zásadní inscenace. Disertační práce vychází jak z existující literatury, tak především z autentických dobových pramenů, svědectví a vzpomínek.
- Proměna Poetické vinárny Viola v Divadlo Viola na základě analýzy vybraných inscenací od 90. let do současnostiKřápková, Lucie(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)Date of thesis defence: 2018-09-07Diplomová práce se věnuje pražské scéně Viola, která prošla za dobu své více než padesátileté existence výraznou dramaturgickou proměnou. V první části se zabývá třemi hlavními údobími Violy neodmyslitelně spojenými se třemi vedoucími osobnostmi: Jiřím Ostermannem, Vladimírem Justlem a Miluší Viklickou. Poukazuje na proměnu společensko-kulturního prostředí a s tím spojený vývoj dramaturgických linií. Druhou část tvoří analýza deseti vybraných inscenací, které spadají do jednotlivých dramaturgických linií a liší se od výběru slovního materiálu až po scénické ztvárnění. Na základě této analýzy práce hledá specifika jevištních tvarů objevujících se ve Viole a pokouší se o jejich vymezení s cílem podat pojednání o vývoji divadelnosti této scény. V závěrečné části se zamýšlí nad směřováním a profilací divadla a možným budoucím místem Violy v českém prostředí s přihlédnutím k současným divadelním tendencím.
- TERRA HISTRIONIS: ZKOUMÁNÍ HERECKÉHO UMĚNÍAdamová, Marie(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2016)Date of thesis defence: 2016-06-16Práce se zabývá ustanovením základního pohledu na herce jako na herecký komponent a sleduje jeho tvorbu nejen během představení, ale také postupy a herecké techniky při zkoušení divadelní inscenace.
- Vývoj slovenskej činohry v 20.-70.rokoch 20.storočia a jej dialóg s českým divadlomKyselová, Eva(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2015)Date of thesis defence: 2015-01-22Predkladaná dizertačná práca sa zaoberá vývojom slovenského činoherného divadla z hľadiska vzťahu k českému divadlu v období 1920-1970, teda v časovom rozhraní približne šesťdesiatich rokov 20.storočia. Cieľom práce je preskúmať, do akej miery mohlo mať a malo české divadlo vplyv na formovanie slovenskej divadelnej kultúry (s dôrazom na činohernú réžiu) v spoločnom štátnom útvare a to s ohľadom na ojedinelú príbuznosť oboch národov a kultúr. Práca je rozdelená na dve časti. Prvá sa venuje zvolenej metodológii, predstaví koncept literárnej komparatistiky a možnosti aplikácie na teatrologický výskum, vykladá základné termíny komparatistiky, súvislosti vzniku českého a slovenského národa v kontexte idey národného divadla a stanovuje vlastnú periodizáciu. V druhej časti sa komparatívna analýza aplikuje na konkrétnom pramennom historickom materiáli, analyzuje jednotlivé periódy na príkladoch divadelnej tvorby slovenských režisérskych osobností v daných historicko-politických kontextoch a konfrontuje ich so stavom českého divadla. V tomto priestore sa uplatňujú nástroje komparatívnej analýzy ? typologické súvislosti alebo geneticko-kontaktové vzťahy dvoch divadelných kultúr Východiskovou hypotézou práce je zdôrazniť, že napriek spoločnému historickému a politickému kontextu a výraznej jazykovej a kultúrnej príbuznosti, sa od roku 1920 vyvíjajú paralelne dve individuálne divadelné kultúry, ktoré spolu vedú kontinuálny tvorivý ale meniaci sa dialóg.