Browsing by referee "Just, Vladimír"

Now showing 1 - 3 of 3
  • Divadlo a fenomén "Dolce vitta people"
    Charvátová, Tereza
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2006)
    Date of thesis defence: 2006-09-20
    Divadlo a fenomén ?Dolce vitta people? (divadelní dramaturgie v časech popkultury a showbyznysu)
  • Já jsem jen herec
    Kašpar, Lukáš
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2009)
    Date of thesis defence: 2009-12-10
    Tématem této disertační práce je velice přitažlivá stejně jako mimořádně složitá otázka ? úloha, role i postoje herců (a pro srovnání i dalších umělců) v totalitním režimu a jejich možnosti vzepřít se situaci, podlehnout jí či ji využít. Nesnažil jsem se napsat dějiny protektorátního divadla, to už dovedli velice dobře jiní přede mnou a já zde jeho reálie popisuji kvůli nezbytnému kontextu mého tématu - snažil jsem se zabývat člověkem-hercem, který vstoupil na jeviště této šílené doby.
  • Kamera a projektor v nevědomí
    Abrhám, Josef
    (Akademie múzických umění v Praze. Filmová a televizní fakulta AMU, 2008)
    Date of thesis defence: 2008-10-06
    Tato teoretická diplomová práce se zabývá audiovizualitou snů a převodem sdělení ze snových projekcí i archetypů kolektivního nevědomí do znakovosti filmu. Definuje snícího kinooka jako kameru i projektor ve vlastním nevědomí a uvádí úskalí v převodu jeho snových subjektivních znaků do obecně srozumitelného vyprávění. Zaměřuje se na specifika dětského diváka a jeho reflexi pohádek a propojení s dětským živým snem. Dále popisuje dvě metody samotného vědomého vstupu do snu. Metodu vědeckou ? používanou ve spánkových laboratořích k léčbě spánkových poruch a cestu o několik tisíc let starší, která je pro snivce, potažmo pro diváky vstupní branou, kdy dále ukazuje práci na vymezení obrazu z nevědomí a jejich písemné a obrazové zachycení. Uvádí významné filmové zpracování snů a myšlenky klíčových autorů, popisuje jejich celoživotní snahu o soustředěnou manipulaci s filmovým snem a dochází k závěru, že důležitá celková sdělení jsou ve filmech snících autorů skryta ve vícevrstvé struktuře a vyžadují předchozí snovou zkušenost nebo povědomí diváka. Snaží se vymezit pojem snové etiky a věnuje se společným znakům, které pro film vytváří střih a ve snu fungující nelogický dějový převaděč logických sekvencí a uvádí vztah časoprostoru ve filmu a ve snu projekčním i lucidním. Zdůrazňuje, že ve snu můžeme popisovat, nicméně to, co nás vede, abychom sny vnímali už popsat nemůžeme. Snění otevírá druhé světy, které se občas povedou převést i na plátno. Každá snová pozornost vstupuje do hry, když je přivolána a dostane nějaký cíl. Snová pozornost je spíš probuzením a probudit diváky je i cílem této práce.