Browsing by referee "PETŘÍČEK, Miroslav"

Now showing 1 - 3 of 3
  • Chris Marker prizmatem Gillese Deleuze: imaginární setkání
    Strejcovský, Jan
    (Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2017)
    Date of thesis defence: 2017-10-03
    Ačkoli francouzský filosof Gilles Deleuze zahrnul do svých kontroverzních studií o filmu mnoho současníků, spolupracovníků i přátel Chrise Markera, on samotný mezi analyzovanými filmaři chybí. Oproti tomuto zdání lhostejnosti mezi oběma autory tato diplomová práce předpokládá průkazné průsečíky jejich myšlení a klade si za cíl nikoli vyčerpávajícím, přirozeně nutně subjektivním rastrem nahlédnout prostřednictvím klíčových témat z některých Deleuzových knih několik referenčních filmů Chrise Markera. Film 2. Obraz-čas a Také sochy umírají; Bergsonismus a Rampa; Proust a znaky a Bez slunce.
  • Nesnesitelná blízkost
    Matvija, Marek
    (Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2016)
    Date of thesis defence: 2016-09-27
    Podivné mediální konfrontace se zabývá blízkostí jako parametrem vztahů a prostředkem identifikace, resp. získáváním identity. Termín blízkost buduje na základě freudiánské a lacanovské psychoanalýzy za použití klíčových termínů unheimlich, Todestrieb a parciální objekt. Blízkost je diskutována v rámci dvou případových studií: filmu Romana Polanskiho Repulsion (český distribuční název Hnus, rok 1965) a dokumentární filmové eseje Místa mezi místy (Marek Matvija a Epos 257, 2015). Na závěr je ještě formou apendixu doplněna diskuze blízkosti v prostředí českého anti-islámského internetu. Případová studie filmu Repulsion zkoumá mizanscénu a záběrovaní ve vztahu k hlavní postavě. Svými výrazovými prostředky a střihovou skladbou film Repulsion rafinovaně maskuje hranici mezi vyprávěním v třetí a první osobě. Tekutost a prosakování osobních vizí vede k zneklidňujícímu, tísnivému a nepřirozenému charakteru celého filmu. Blízkost je zde zdrojem konfliktů a imperativů vůči chování hlavní hrdinky, veliká jejích vnitřních konfliktů je externalizována do vnějších předmětů a mizanscény. Probíhá zde tedy protisměrný vztah, než jaký byl popsán v předcházející části práce. Nikoliv směrem od prostředí k subjektu, ale od subjektu k prostředí. V rámci případové studie Místa mezi místy probíhá diskuze vnitřní městské periferie – míst, které vznikají ztrátou nebo absencí dominantní funkce, kde společně soupeří a podporují se rozličné sekundární funkce. Centrum oproti tomu je uspořádané, konflikty jsou ujařmeny vnitřními hranicemi mezi jednotlivými dominantními funkcemi. Periferie je, obrazně řečeno, kartotékou, jejíž lístky byli svezeny na jedno místo, tam rozsypány a zhněteny dohromady s lístky z úplně jiných druhů kartoték. Je to blízkost par excellence. Apendix věnovaný českému internetovému anti-islamismu diskutuje mobilní zařízení jako extenze těl uživatelů a pozorovaný mentální mechanismus popsaný za užití termínů Todestrieb a parciální objekt.
  • Vyprávění a vypravěčství jako projev soudobé živé slovesné tvorby
    Piskačová, Michala
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2011)
    Date of thesis defence: 2011-11-21
    V práci nazvané VYPRÁVĚNÍ A VYPRAVĚČSTVÍ jako projev soudobé živé slovesné tvorbyse zabýváme především zachycením podoby novodobého vypravěče.Chceme definovat jeho roli a možnosti v současné společnostia kultuře. Hledáme kořeny, ze kterých soudobé vypravěčství vyrůstá, definujeme pilíře dovedností, jež novodobý vypravěč běžně ovládá.Vyhodnocujeme dnešní vypravěčství jako jev zakotvený v tradici orální kultury, který klene kompaktní oblouk až k projevům moderní živé slovesné tvorbyV oblouk až k projevům moderní živé slovesné tvorbyjiž určuje tzv. sekundární oralita, a také zde nachází své patřičné místo.V kapitole I představujeme základní vlastnosti a principy primární orality a uvádíme je do kontextu se současným vypravěčstvím.Novodobé vypravěčství označujeme za autorský tvůrčí akt na pomezí živé slovesné tvorby a tvorby dramatické, který vytyčují stěžejní dovednosti, jimiž jsou vědomá práce s řečí, hlasem, tělem, představou, a jež zastřešuje psychosomatická kondice k veřejnému vystupování.