Browsing by referee "PILÁTOVÁ, Jana"

Now showing 1 - 8 of 8
  • Být a být si toho vědom aneb Od sebepozn ání k psychoterapii
    Vaverová, Lucie
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Date of thesis defence: 2012-09-11
    Tato magisterská práce popisuje životní cestu autorky od zájmu o vědomé sebepoznání k aktuálnímu profesnímu směřování. Zpracováno je téma sebepoznání s ohledem na studium psychosomatických disciplín. Autorka postupně reflektuje jednotlivé disciplíny a následné hledání a tvorbu závěrečné autorské prezentace. Důraz při tom klade na sebereflexi a osobní zkušenost.
  • Být tělem - žít v duchu.
    Machková, Markéta
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)
    Date of thesis defence: 2013-09-16
    Práce pojednává o studiu psychosomatických disciplín a zejména dialogického jednání Ivana Vyskočila. Ve světle teoretického principu dialogičnosti v práci Martina Bubera a z vlastních reflexí praktického studia se autorka snaží postihnout duchovní přesahy, jaké mohou takové disciplíny skýtat. Esejistickou formou se rovněž rozhlíží po vlastní duchovní cestě a ptá se, do jaké míry vychází duchovní zkušenost z vědomí vlastního těla.
  • Funkční pedagogika
    Pellarová, Petra
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)
    Date of thesis defence: 2013-09-16
    FUNKČNÍ PEDAGOGIKA Petra Pellarová Ve své práci se zabývám problematikou klasického vzdělávání z hlediska své vlastní zkušenosti. Jsem absolventkou taneční konzervatoře Duncan Centre a studovala jsem čtyři roky na taneční univerzitě v Essenu, v Německu. Získala jsem roční stipendium balijského tance na univerzitě v Denpasaru na ostrově Bali. Ve své práci mapuji svoji cestu vzdělávání od jeslí po DAMU. Zaměřuji se proto na to, jaký vliv může mít pohybová průprava a jak a co vše se učíme pomocí pohybu. Významným milníkem mého vzdělávání je současné studium na katedře autorské tvorby a pedagogiky, které mi umožnilo nadhled nad mou taneční i pedagogickou praxi a jejich vzájemné propojení v současné i budoucí praxi.
  • Hledání stavu inspirace
    Bočková, Barbora
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Date of thesis defence: 2018-06-26
    V práci se zabývám procesem přechodu role. Tak jak ji vnímám já a taktéţ jiní herci. Popisuji přístup hledání role a vztah k roli různých divadelních tvůrců. Barbovu předexpresivitu a potřebné techniky k jejímu naleznutí. Uvádím vlastní vnímání a prostředky pro vznik koncentrace a inspirace na jevišti. Shrnuji rituály, které jsem si v rámci práce stanovila a po dobu psaní před představením realizovala.
  • Kořeny, původ, rodina jako impuls / inspirace / odraz pro uměleckou tvorbu
    Ziębińska, Olga
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2019)
    Date of thesis defence: 2019-09-19
    V mé diplomové práci se zabývám analýzou vlastních kořenů, původu a jejich vlivem na moji tvorbu. Tato analýza mě přivede k pojmům: divadelní antropologie, ritualizace, obřad, ceremoniál, tělo, maska, sociální role a identita. Tyto pojmy rozvíjím v rámci svých projektů na DAMU. Ptám se, odkud pochází dílo, odkud pochází umělec, odkud pochází člověk. V první části práce popisuji a reflektuji tři vlastní projekty: Tajemství, Propustky do nebe a Rodinnou oslavu. V druhé části textu se pokouším analyzovat tvorbu dalších umělců pracujících s vlastím původem, kořeny a rodinou. Celek mě přivádí k otázkám o základu divadla o tom, co je pro mě v divadle důležité a jakou roli hraje divadlo v dnešní společnosti.
  • Lekce (ne)herectví
    Čechová, Eva
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2021)
    Date of thesis defence: 2021-03-26
    Tématem práce jsou otázky autorského herectví a výchovy k němu na Katedře autorského herectví a pedagogiky DAMU (KATaP) v souvislosti s herectvím a režií neherců v dokumentárním divadle. Vyplývají ze vzájemně se prostupující divadelní a pedagogické praxe. Práce se nesnaží porovnávat autorské herce a neherce, ale ptá se, jaké jsou možnosti “zachování” autenticity na jevišti u neherců a jaké u autorských herců. Zároveň se zaměřuje na pedagogické procesy výchovy k autorskému herectví, která mi poskytla „lekci“ specifického typu „(ne)herectví“ a dovedla mě k režijnímu přístupu v práci s neherci. V teoretické části pojmenovávám některé divadelní kořeny, ze kterých výchova k autorskému herectví KATaP vychází a snažím se uchopit aspekty herectví, k němuž může vést. Dále popisuji vlastnosti psychosomatické disciplíny Dialogického jednání a dovednosti, které přináší studentům KATaP. V mém výzkumu představuje dialogické jednání východisko pro ideové, etické, estetické i pedagogické principy výchovy k autorskému herectví. Výzkum se zaměřuje na sledování prvků dialogického jednání v další scénické tvorbě studentů KATaP a to v jejich autorských prezentacích. Pozorování různého využívání elementů dialogického jednání při tvorbě i realizaci autorské prezentace mě přivedlo k několika cvičením na základě dialogického jednání, která jsem společně se studenty autorského herectví ověřovala v semináři Herecké propedeutiky. Tato disertace vychází z dlouholetého zájmu o práci s osobním příběhem a žitou zkušeností. Opírá se o kazuistiky interních studentů KATaP, externích frekventantů kurzu Kreativní pedagogiky při KATaP a neherců dokumentárních inscenací spolku TisíciHRAn. Prostřednictvím jejich individuálních příběhů hledá cesty k přesvědčivosti a autenticitě osobního projevu u neherců a autorských herců. Pokládá si otázku, dají-li se některé aspekty neherectví vztáhnout na autorské herectví a naopak.
  • Mít tělo, být tělem, výzkumný, inscenačn í a integrační projekt
    Jungová, Kateřina
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Date of thesis defence: 2012-09-10
    Magisterská práce se zabývá reflexí projektu Mít tělo, být tělem, který probíhal v letech 2009 ? 2012. Jeho tématem bylo lidské tělo a to, jak k tělesnosti v současné době přistupujeme a jaký k ní máme vztah. Zahrnoval zkušenosti lidí, kteří žijí s různými druhy zdravotních či sociálních handicapů a také lidí, jejichž vztah k tělu ovlivnila profese. První, výzkumná část obsahovala šest sérií workshopů s následujícími skupinami: lidé s mentálním postižením, chlapci z výchovného ústavu, senioři, lidé s tělesným postižením, IT experti a lékaři. Lektoři vedoucí workshopy pracovali prostřednictvím různých pohybových konceptů, metod a přístupů (např. Feldenkraisova metoda, moderní tanec, rytmika, taneční a pohybová terapie, dramaterapie, fyzioterapie, neutrální maska?) s jednotným cílem přivést účastníky k sebevyjádření a sebepoznání skrze vlastní tělo a autentický pohyb. V druhé inscenační části vzniklo autorské divadelní představení (veřejně uváděné v letech 2010 ? 2012), na němž se jako tvůrci a zároveň i účinkující podíleli lidé ze jmenovaných workshopových skupin. Projekt měl inkluzivní a integrační rysy. Předkládaná práce nabízí vhled do projektu na základě jeho zásadních témat prostřednictvím tematických průřezů ? obsahuje např. kapitoly Lektoři, vedoucí a jejich práce ve skupinách, Skupinová dynamika, Asistence a její proměny v průběhu projektu, Integrace, inkluze, resocializace a projekt, aj. Vychází mimo jiné z bohaté dokumentace pořizované neustále v průběhu celého projektu. Obsahuje citace deníkových záznamů, rozhovorů s lektory, asistenty, účastníky a kurátory workshopových skupin a z dotazníků pro účastníky a tvůrce projektu. Práce je doplněna videopřílohami a bohatou fotodokumentací.
  • Vědomé tělo
    Riedlbauchová, Veronika
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2016)
    Date of thesis defence: 2016-02-24
    Riedlbauchová, Veronika: Vědomé tělo (Fyzický jazyk herce a jevištní kompozice), dizertační práce, Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Praha 2015, str. 321. Autorka ve své dizertační práci nahlíží na divadelní tvorbu prizmatem ?těla?. Své poznatky opírá o dlouhodobý divadelní výzkum, ke kterému přistupuje empirickým způsobem; vychází z vlastní zkušenosti herecké, režijní a pedagogické. Výsledky a tvrzení podkládá nejen odbornou literaturou, ale především aplikací teorie na praxi (dílčí fyzická cvičení a vlastní scénická tvorba). Práce je rozčleněna na dva oddíly. První oddíl Fyzický jazyk herce (Metody ? principy ? cvičení ? výklady) je zaměřen na výchovu celistvého ?otevřeného? herce skrze tělesný výraz a fyzické jednání. Autorka čerpá z celé řady metod divadelních reformátorů 20. století, které mají jednotícího jmenovatele: je jím důsledná práce s lidskou fyzičností, důraz na jednání vzniklé na základě vnitřních a vnějších impulzů a systematický trénink v rámci dlouhého časového horizontu. Osvojování si různých pohybových technik a principů utváří fyzický slovník herce, díky němuž pak může svobodně tvořit. Výklady tohoto oddílu jsou podloženy velkým množstvím konkrétních cvičení, která slouží k tomu, aby herec pochopil, jak tělo funguje, a naučil se ho ?vědomě? používat pro sebevyjádření a při divadelním jednání. Cvičení jsou doplněna rozborem, jenž odráží autorčinu zkušenost, i reflexemi studentů a herců, kteří jimi prošli. Tato cvičení (z nichž některá jsou zaznamenána také na DVD) rozvíjejí jednotlivé aspekty herectví: práce s energií; s prostorem, partnerem a skupinou; s časem, temporytmem a dynamikou; s gestem; s hlasem, textem a hudbou; s maskou V druhém oddíle Fyzický jazyk jevištní kompozice (Hlubinná interpretace scénického myšlení) se autorka, reflektující vlastní tvůrčí praxi, zaměřuje na ?vědomé tělo? herce v rámci formování jevištní kompozice. V detailních explikacích představuje proces zkoušení vybraných šesti inscenací, v nichž často vedle režiséra plnila také roli autora, choreografa, a výjimečně i herce. Vybranými inscenacemi jsou: site-specific projekt Vodu po lžičkách (2007), pohybový projekt Camille (2009), hra Sarah Kane Očištění/Depurados (2010), komorní opera Jiřího Hájka Slavík a růže (2011), work in progress sociálně-dokumentárního projektu Plus Minus Praha (2012) a cirkusová humoreska Plovárna (2013). Autorka rozebírá způsob svého scénického myšlení, charakteristického ?přetavováním? tématu do pohybových a vizuálních metafor, i způsob vedení herce při procesu zkoušení. Na proces zkoušení nahlíží jako na divadelní výzkum. Dělí ho do tří fází: rešerše (tedy dramaturgicko-scénografická příprava), hledání divadelní řeči (objevování výrazového materiálu skrze tělo) a celková organizace výsledného tvaru. Proces zkoušení přitom vnímá jako celosouborovou intenci, zdůrazňuje potřebu dostatku času na zkoušení a roli improvizace jako hybatele skrytých sil umožňujících tvorbu. prvním oddíle tedy autorka sleduje výchovu herce, která se musí opírat o celoživotní trénink, a dochází k poznání, že ?vědomé tělo? herce proměňuje hereckou akci v ?celostný? divadelní akt. V druhém oddíle pak zkoumá fyzický jazyk celé jevištní kompozice i odlišnosti mezi průběžným tréninkem a procesem zkoušení. Na vlastních inscenacích dokládá, že proces zkoušení podléhá ?vědomě? stavěné struktuře na základě tématu. Oba oddíly pak přinášejí závěr, že ?vědomé tělo? umožňuje napojit se na vyšší zdroje přesahující jevovou sféru a transformovat je do přítomného bytí na jevišti i do konkrétního tvůrčího počinu.