Filmová a televizní fakulta - FAMU / Film and TV School

Permanent URI for this community

http://dspace.test.amu.cz/handle/10318/19

Browse

Browsing Filmová a televizní fakulta - FAMU / Film and TV School by Subject "2. polovina 20. století"

Now showing 1 - 2 of 2
  • Bezkamerová fotografie Běly Kolářové
    Tomková, Zuzana
    (Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2018)
    Date of thesis defence: 2018-09-06
    Úvodní část práce přináší stručné shrnutí historické geneze bezkamerové fotografie v kontextu obecných dějin fotografie. V souladu s koncepcí G. Batchena práce zdůrazňuje autonomii tohoto technologického a vyjadřovacího postupu a kvalitativní souměřitelnost s postupy a projevy klasické kamerové fotografie. Tato „historie fotogramu“ vrcholí v rozvoji avantgardních fotografických experimentací, zejména v systematickém rozpracování Man Rayových „rayogramů“. Vůči avantgardnímu konceptu (dadaismus, Bauhaus, prvky grafického konstruktivismu) se vymezuje pojetí Běly Kolářové z počátku 60. let 20. století, jež tvoří vlastní téma práce. Specifické postupy a konkrétní výsledky její tvorby („umělé negativy“, „rentgenogramy kruhu“, „kresby světlem“) jsou sledovány v kontextu tvůrčích experimentací české umělecké scény té doby: vizuální poezie, koláže J. Koláře, český informel, neokonstruktivismus a geometrická abstrakce, skupiny Konfrontace a Křižovatka. Originalita přínosu Běly Kolářové je reflektována skrze analýzu interpretačních prací české kunsthistorie (J. Hlaváček, J. Valoch, K. Císař, J. Padrta aj.). Práce zdůrazňuje, čím se její tvorba fotogramů konvenčním klasifikacím vymyká a v čem konkrétně se vztahuje k neodvozeným tvůrčím zdrojům a konceptualizacím (M. Duchamp, R. Caillois, surrealismus, W. Benjamin). Z těchto komparativních aspektů vyplývají závěry zobecňující přínos a význam bezkamerové fotografie Běly Kolářové jako legitimní části dějin českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století.
  • Experimentální film v Buenos Aires po roce 2001
    Moralesová, Alexandra
    (Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2015)
    Date of thesis defence: 2015-09-29
    V jakémkoli odvětví umění experiment přitahuje pozornost a je spojený s počátky, s nezralostí, se zakoušením nového. Vzniká-li v 21. století experimentální tendence ve filmu, v médiu a odvětví považovaných za ustupující a vyčerpané, je to znepokojující. V argentinském filmu se poprvé o experimentu hovoří ve spojitosti s nonkonformní uměleckou scénou přelomu 60. a 70. let. Filmaři jako Narcisa Hirsch a Claudio Caldini představují aktéry této dekády a zároveň svědky, kteří spojují toto "první" údobí a první a druhé desetiletí 21. století. V současnosti totiž Hirsch i Caldini opět patří mezi argentinské umělce, již se obrací k filmu jako k mediu experimentu. Zda lze v Argentině hovořit o tradici experimentálního filmu, není tak podstatné jako podmínky, jež ve dvou obdobích jeho vzestupu, tuto tvorbu provázely. 70. léta byla obdobím poznamenaným režimem vojenské diktatury. Rok 2001 představuje zlom, v němž propukla ekonomická, politická a sociální krize. Oba momenty cele prostoupily oblast života společnosti i jejího umění a lze je nahlížet jako krizové. Zdase s krizí utváří potenciál k experimentu, představuje otevřenou otázku provázejícíúvahy o současných možnostech experimentálního filmu a umění vůbec. Předkládaná práce si klade za cíl porovnat širší společenské a kulturní podmínky a tvůrčí a produkční strategie filmařů 70. let s podmínkami a strategiemi filmařů tvořících po roce 2001 v Buenos Aires. Dále s ohledem na rozšíření audiovizuální scény a její proměnu v umění pohyblivého obrazu navrhuje nahlédnout současný experimentální film v Argentině skrze postupy autorů pocházejících z různých oblastí umění, jako jsou Claudio Caldini, Pablo Mazzolo a Andrés Denegri.