Newspeak
Authors
Date of thesis defence
2010-05-31T00:00:01Z
Faculty
Akademie múzických umění v Praze. Filmová a televizní fakulta AMU
Department
Katedra dokumentární tvorby
Type of work
Diplomová práce
Files
Advisor
Referee
Abstract
Newspeak neboli Konec srosumitelnosti je filozofující esej. Vzdáleně navazuje na moji bakalářskou práci Krásný nový svět z roku 2005, která se zabývala rolí informací a reklamy v postkapitalistické společnosti. Původně jsem chtěl osvětlit neoliberalistický základ postkapitalismu, což by se bývalo dalo dobře odstartovat právě probíhající řeckou krizí europrostoru, ale pak mne zarazil zásadní rozpor mého úmyslu: vše, co jsem o Řecku a o krizi věděl, jsem věděl z médií, tedy nevěděl jsem vlastně nic. Ale psát jsem chtěl o skutečnosti. A hned vzápětí jsem si uvědomil, že i všechno ostatní, co jsem si do té doby nastudoval, všechny ty informace o ekonomii, liberalismu, kapitalismu, neoliberalismu etc. mi byly zprostředkovány pouze mediálně. Nic nebylo skutečně ve mně. To už mi bylo jasné, že mediálně dnes probíhá skoro všechno, že jde o jakési globální odcizení od reálného světa, kterému nemohu zabránit. A to už jsem věděl, že svoje téma zásadně změním. Pochopil jsem, že svět, ve kterém žiji, je napaden jakousi reálnou variantou nihilismu - reálnou, protože to jsem najednou přímo fyzicky cítil, že v takovém světě jsem. A pak už to šlo ráz na ráz: literatura, kterou jsem si musel načíst, byť zase skrz médium knihy, mi musela objasnit problematiku nihilismu. Začal jsem si číst Nietzscheho, pak existencialisty, Camuse, až jsem se dostal k postmodernistům, ale něco mi začalo vadit. Hned mi bylo jasné, že mi chybí kontrast. Postmodernisté byli sami obětí medializovaného světa, nevěřil jsem jejich nadsázce. Tak jsem se vrátil k tomu, co nejvíc jako realita vypadalo, k empirické vědě, k psychologii, sociologii, neurologii, samozřejmě jen k vybraným aspektům. Ale to už jsem byl sám dávno zachvácen virem nihilismu: viděl jsem, že vše je jenom konstrukt, za kterým není nic. A nakonec mi došlo, že tady musí jít pouze o mně, protože jenom moje vlastní existence mi dává jakž takž reálnou evidenci. Tedy snad. Doufám. Vybral jsem si proto formu cesty, jakousi odysseu, a znázorňovací metodu tance. Tu jsem si vzal od Nietzscheho. A začal jsem psát. A objevil jsem si konečně Baudrillarda. Ten to všechno věděl. Ten věděl o agónii reálného světa. Ten věděl, že média jsou naše smrt. Ale to už mne nemohlo ovlivnit. Byl už jsem na cestě. Na cestě za sebou - za ztraceným světem. A o tom to je.