Bakalářské práce / Bachelor's theses

Permanent URI for this collection

http://dspace.test.amu.cz/handle/10318/158

Browse

Browsing Bakalářské práce / Bachelor's theses by referee "Kudláčková, Jana"

Now showing 1 - 6 of 6
  • Čechovovy Tři sestry a jejich současná generační reflexe
    Bárta, Vojtěch
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Date of thesis defence: 2007-09-19
    Bakalářská práce Čechovovy Tři sestry a jejich současná generační percepce (Možnosti a úskalí interpretace textu) vychází z dramaturgické analýzy hry Antona Pavloviče Čechova a dále zkoumá možností jeho současného inscenování. Text dramatu konfrontuje se dvěma nyní uváděnými inscenacemi a všímá si jejich podobné tendence k aktualizaci dramatu do doby nedávné normalizační minulosti.
  • Dramatik Woody Allen
    Šotek, Milan
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Date of thesis defence: 2008-06-25
    V první kapitole autor seznamuje s podstatou a historií americké stand-up comedy, jejímž významným představitelem byl v 60. letech právě Woody Allen. Modifikací klubových výstupů do dramatického textu se zabývá druhá kapitola, a to na příkladu Allenova broadwayského hitu Nepijte vodu. Také na další úspěšné hře, Zahraj to znovu, Same, autor vysvětluje, proč v Allenově dramatice přikládá větší význam minulosti stand-up komika než zkušenosti filmového režiséra. Třetí kapitola patří střetu americké a evropské kultury v díle Woodyho Allena. Autor ho dokládá na kafkovské travestii Smrt. V závěrečné kapitole nejprve zasazuje aktovku Central Park West do kontextu Allenovy tvorby 90. let, aby se poté věnoval reflexi vlastní dramaturgické spolupráce na její jevištní realizaci.
  • Epická látka jako inspirace divadelního díla
    Nováková, Marie
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Date of thesis defence: 2001-09-19
    Bakalářská práce Marie Novákové Epická látka jako inspirace dramatického díla se zabývá problémem transformace epického v dramatické a popisuje rozdíl mezi dramatizací a adaptací. Reflektuje proces tvorby scénáře a dramaturgickou spolupráci na inscenaci Krabat, legenda o čarodějově učni.
  • Historizace a aktualizace jako dva protichůdné přístupy k inscenování klasické dramatiky v současném divadle
    Ondruch, Pavel
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Date of thesis defence: 2008-06-25
    Centrum této práce spočívá v pojmu velké klasické činoherní divadlo (neboli velká činohra). To je chápáno jako mluvené divadlo postavené na výrazně estetizovaném dramatickém textu, básnickém dramatu, které se dotýká hlubších společenských problémů, hodnot a vůbec celkového světonázoru člověka. Divadlo je zde tak pojímáno jako společenská, morální a vzdělávací platforma. Tato práce se jednak snaží fenomén velké činohry pojmenovat, a jednak chce zkoumat možnosti, jak dramatické texty velké činohry inscenovat v současném moderním divadle. Při scénování klasického dramatického textu se totiž střetávají odlišné konvence - konvence scénování v době vzniku textu a konvence scénování v současném divadle. Z toho vyplývá, že každá inscenace velké činohry je nutně adaptací. Vždy se jedná o pokus oživit, teď a tady, obsahové kvality dramatického textu. Způsob jakým adaptujeme klasický text velké činohry může být dvojí. Posílíme-li mýtickou hodnotu dramatu (interpretace z hlediska kosmu), adaptujeme text historizačním principem. Zatímco přeneseme-li text do současné aktuální společenské situace, postupujeme v adaptaci principem aktualizačním. První část této práce se snaží výše uvedené skutečnosti popsat. Druhá část tyto poznatky aplikuje na konkrétním praktickém případu inscenování českého dramatického textu velké činohry. Charakterizace adaptace Hippodamie Jaroslava Vrchlického mimo jiné dokazuje, že ač přistupujeme ke scénování dramatického textu velké činohry z historizačního hlediska a tedy z hlediska věčnosti, dotýkáme se zároveň jistým způsobem i současných problémů. Historizace a aktualizace se tak ukáží jako dvě strany jedné mince.
  • Prozaický text, jeho dramatizace a jeho inscenování
    Olšovský, Lumír
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Date of thesis defence: 2008-06-25
    Ve své bakalářské práci porovnávám pět dramatických textů, které vycházejí ze stejné předlohy: novely Carmen, kterou napsal francouzský prozaik Prosper Mérimée. V počáteční kapitole zmiňuji stručný životopis autora i okolnosti zrodu samotné novely. Následuje odstavec o vzniku(genezi?) opery Carmen Georgese Bizeta, která zásadním způsobem přispěla k tomu, že se příběh o této cikánské svůdnici stal světoznámým. Dále uvádím, které další autory příběh inspiroval k dramatizaci nebo adaptaci (balet, film, muzikál).Předmětem následujícího porovnání jsou: libreto opery Carmen (autoři Henri Meilhac a Ludovic Halévy), divadelní hra Carmen (autor Gustav Skála), libreto muzikálu Carmen/Viva Amor! (autoři zpracování příběhu Egon Kulhánek, Adam Novák, book Norman Allen, lyrics Jack Murphy), text bakalářské inscenace Carmencita (autorka Tereza Ludvíková) a moje vlastní dramatizace Don José!, která je k práci přiložena.Zabývám se zde stavbou díla, charakteristikou postav, použitými motivy a dramatickou situací textu v konfrontaci s jeho literární předlohou. Zkoumám mechanismus přerodu literárního textu v text dramatický a zásadní rozdíly dílčích stavebních prvků díla: věta ? replika, informace ? akce, osoba ? postava.V závěru popisuji vlastní postup při tvorbě přiložené dramatizace.
  • TEXT A INSCENACE,
    Eliášová, Helena
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Date of thesis defence: 2010-06-22
    Práce zaznamenává dramaturgickou přípravu a následnou režijně ? dramaturgickou koncepci inscenace Baal. V úvodní části Helena Eliášová reflektuje fázi dramaturgického výběru textu k bakalářské inscenaci. V druhé části se zaměřuje na vznik hry a jeho dobový kontext. V části třetí se věnuje komparaci jednotlivých textových podob Brechtova Baala. Čtvrtá část práce je vlastní dramaturgická analýza obsahující rozbor z hlediska příběhu, stavby dramatické situace, způsobu vytváření postav, práce s časem a prostorem. V závěru této části se autorka zabývá problémy vyplývajícími ze specifičnosti expresionistického textu. Pátá část obsahuje samotnou režijně - dramaturgickou koncepci inscenace zahrnující interpretaci jednotlivých postav, analýzu akcentovaných motivů a komentář k inscenační úpravě textu. V závěru Eliášová zmiňuje úlohu scénografie při dotváření celkové koncepce.